Psychoterapeutický směr, který nejvíce ovlivňuje můj způsob práce je Gestalt terapie. Jde o směr humanistický, který věří, že lidé se rodí s potenciálem a schopnostmi být v uspokojivém vztahu s druhými lidmi a vést spokojený život. Někdy se však během dětství či dalšího života něco zadrhne, proces přirozeného růstu se naruší, mohou se objevit problémy s adaptací na aktuální životní podmínky, člověk může zabřednout do stereotypních vzorců uvažování či chování. Tady mohu jako terapeut pomoci klientovi lépe vidět jeho aktuální životní situaci a jakou roli v ní hraje, odhalovat nefunkční vzorce přemýšlení či reagování, pomoci mu hledat tvořivější způsoby, jak řešit svůj problém či čelit krizi. Ne vždy jde však o proces příjemný, někdy je potřeba, aby klient vyvinul úsilí při práci na sobě, vydržel nepříjemné emoce plynoucí z uvědomění si některých existenciálních témat, přijal vnitřní závazek na změnu svého chování apod.
Hlavní metodou mé práce s dospělým klientem je otevřený dialog, v němž se snažíme prozkoumávat vnitřní i vnější okolnosti klientova života v takové podobě, jak je on subjektivně prožívá, neboť vycházím z předpokladu, že každý z nás vnímá a prožívá svou vlastní, jedinečnou realitu, které též přikládá svůj vlastní význam, interpretaci.
Klienti také občas přichází s tím, že se chtějí změnit, chtějí být tím, či nejsou, chtějí mít, co nemají. Mnohdy tento impuls vychází z požadavků jejich okolí, bylo jim vštípeno, jací mají být, co by měli dělat, jak by se měli cítit, co se nesmí apod. Často zažívají vnitřní rozpor, konflikt mezi těmito požadavky a vlastní přirozeností. Proces terapie pak směřuje k hlubšímu uvědomění jednotlivých stránek klienta, k jejich uznání jako relevantních a jejich lepší integraci v aktuální životní a vývojové fázi klienta. Často toto rozřešení vnitřního konfliktu vede k nárůstu spontaneity klienta, zvýšení radosti ze života, snížení depresivních příznaků či psychosomatických obtíží. Jedním z životních paradoxů je v návaznosti na výše popsané to, že ke skutečné změně v našem životě dochází, když přijmeme sebe sama takové, jací jsme, a ne když se snažíme být někým jiným. Hrajme s kartami, které nám osud rozdal.
K prohloubení uvědomění o sobě sama je někdy v terapii výhodné využívat i specifické techniky či experimenty, které mohou pomoci prohlubovat sebepoznání. Nikdy klienta k jejich využití nenutím a pečlivě jejich využití kontraktujeme. Využívám např. experimentování s jazykem v oblasti osobní odpovědnosti, práci s metaforami a fantazií, imaginativní techniky, pracuji se sny, experimentujeme s novými způsoby reagování a chování v určitých složitých interpersonálních vztazích, umím pracovat s terapeutickými kartami podněcujícími projekci, občas využívám terapeutického pískoviště k externalizaci vnitřních procesů klienta.
Terapie dětí a dospívajících
Děti a dospívající často přichází do terapie z popudu někoho dalšího – rodičů, školy, lékaře, orgánů SPOD apod., jelikož nenaplňují jejich představy, nejsou spokojeni s jejich chováním, mají výrazné problémy se vztahy, prožíváním a chováním, vyskytují se u nich psychosomatické obtíže… Pod povrchem těchto projevů se vždy skrývá touha naplnit své potřeby, i když často nevhodným či nepřijatelným způsobem pro okolí.
Je dobré si uvědomit, že dítě se chrání před silnými emocemi, které jsou spojeny s deprivací či frustrací různými způsoby tak, jak to jen ono umí. Zároveň je vnitřně stále puzeno k růstu, vývoji. Když je narušeno uspokojování jeho potřeb, produkuje takové chování – často nevědomě – které mu umožňuje vyvíjet se dál i navzdory těmto omezením. Děti dokáží být ve svých projevech neuvěřitelně vynalézavé a také vytrvalé a tvrdohlavé. Cílem terapie je tedy vytvořit bezpečný prostor, ve kterém by dítě mohlo projevit sebe sama tak, že mi dá nahlédnout do svého prožívání, že vyjeví své touhy, potřeby, emoce a následně je zpracovat tak , aby se dítě cítilo lehčeji, méně zatížené minulostí i přítomností, volné na cestě k dalším vývojovým výzvám a úkolům.
Tato cesta může být různě dlouhá, v závislosti na „problému“, se kterým dítě přichází a na jeho schopnosti porozumění sobě samému, míry sebepodpory, sebepřijetí a schopnosti experimentovat s novými způsoby chování. Často je nutné rovněž pracovat s širším okolím dítěte, neboť jeho „problém“ může být též pouze symptomem nefunkčního rodinného, školního či jiného vztahového pole.
Kdybych měl obecněji popsat svůj způsob práce a přemýšlení u dětského klienta, pak se snažím:
- posuzovat a podporovat schopnost dítěte být v dobrém kontaktu s prostředím i sebou samým
- pomáhat dítěti vytvářet zdroje sebepodpory posílením jeho kontaktních funkcí skrze práci s jeho senzorickým a tělesným aparátem a prací s hlasem, dechem, tělesným napětím a uvolněním…
- posilovat u dítěte uvědomění jeho vlastního fungování v oblasti jeho vnitřních a vnějších zdrojů podpory (co umím opravdu dobře, jak se rozhoduji, jaké mám limity, co mám a nemám rád, práce se spontaneitou, hravostí, fantazií…)
- pomáhat dítěti rozeznávat, regulovat a vyjadřovat jeho emoce
- podporovat dítě ve vyjadřování a sycení jeho základních potřeb, přijímat emoce, které dítě vyjadřuje
- experimentovat spolu s dítětem na úrovni nových způsobů chování tak, aby mohlo dojít k naplnění potřeb dítěte
- pomáhat vytvářet širší podporu pro kontext dítěte v jeho zázemí – u rodičů, na bytě v dětském domově, ve škole, sportovních kolektivech…
Specifické techniky:
Pro výše uvedené činnosti jsem schopen využívat celou řadu specifických terapeutických technik, které terapeutický proces s dítětem facilitují, a to např.:
- Terapeutické pískoviště (metoda Sandplay)
- Práce s projekcí přes obrázkové karty (Cope, Story telling cards, Moře emocí…)
- Imaginativní techniky
- Biofeedback a relaxační techniky
- Expresivní techniky a experimenty s chováním dle problematiky potíží dítěte…